Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dávná historie hranic – první Přemyslovci ( 8. – 10. století )

 

Naše hranice mají dlouhou a dávnou historii sahající až do prvopočátků vzniku Českého státu.

   Již kníže Spytihněv ( *875 - †915 ), syn 1. historicky doloženého panovníka a zakladatele Přemyslovského rodu Bořivoje (asi *852 - †888 ), je pravděpodobně také zakladatelem skupiny hradišť, která stála na hranicích původní přemyslovské domény (tzv. knížecího rodového patrimonia). Jedná se o hradiště Tetín, Libušín, Budeč, Mělník, Stará Boleslav a Lštění. Pro tato hradiště je společná vzdálenost od centra - Pražského hradu (26-34 km), podobný způsob výběru místa a výstavby, i způsob, jakým jsou zmiňována v písemných pramenech (vždy druhořadé vůči Pražskému hradu). V podstatě se jednalo o první systém hraničních pevností, rozmístěných tak, aby vzdálenost do středu, tedy k hradišti panovníka byla přibližně stejná a stejně tak rovnoměrně rozmístěná v kruhu, který tehdy představoval území ovládané Přemyslovci. Tedy z dnešního pohledu střední Čechy. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek.

   Další významný Přemyslovec, který se zasloužil o rozšíření území ovládaného svým rodem, nebyl oslavovaný a svatořečený Václav (asi *907 - †935 ), ale právě jeho bratr Boleslav         ( asi *915 - †972 ), který je obviňován z bratrovraždy. Dle výkladů křesťanských kronikářů by se dalo říci, že se kníže Boleslav zmocnil moci vojenským pučem. Ať se Boleslav dostal k moci jakkoli, byl to právě on, kdo dokázal konečně sjednotit České země

   Záhy po převzetí moci po svém bratru knížeti Václavovi odmítl Boleslav I. odvádět tribut, neboli poplatek do říše. Z dnešního pohledu, jakési výpalné za to, že naše území nebude napadeno říšskými vojsky. Důsledkem byla čtrnáctiletá válka (936–950) s králem Otou I., nástupcem Jindřicha I. Ptáčníka, ve které Boleslav dokázal porazit i proslavený merseburský pluk, sebraný z nejhorších hrdlořezů a lupičů.

   Postavení Přemyslovců ve středních Čechách se za Boleslavova třicetiletého panování natolik upevnilo, že si mohl dovolit vybírat od zdejších obyvatel pravidelné daně. Daň představovala poplatek za ochranu, kterou kníže svému lidu poskytoval. Zároveň už tehdy bylo vybíráno clo ze zboží dováženého na naše území kupci z cizích zemí. Ze získaných prostředků zřídil a vydržoval několikatisícovou dobře vyzbrojenou družinu. Tato vojenská moc mu umožnila se postupně zbavit, nebo ovládnout ostatní Slovanské rody, které dosud vládly na hradištích české kotliny a jen volně se podřizovaly pražským Přemyslovcům. Tito „subreguli“ byli zničeni (pravděpodobně s celými rody) a nahrazeni kastelány plně pod kontrolou Prahy.

   Upevnění moci umožnilo Boleslavovi I. zahájit výboje, během nichž připojil ke svému státu Slezsko, Krakovsko a Moravu a Červené hrady. Není náhodou, že expanze směřovala na východ podél mezinárodní obchodní cesty do Kyjeva (byla sem přesunuta poté, co Maďaři ovládli Podunají, kudy vedla původně), kterou se Boleslavovi I. podařilo kontrolovat a z obchodu především s otroky (ale i vzácnými látkami, koňmi apod.) ekonomicky těžit díky vybíranému clu. Území Moravy, Krakovska, Slezska, resp. Červených hradů tedy plně neovládal, pouze zde stála hradiště, která kontrolovala provoz na obchodní magistrále a využíval tak těchto v podstatě kořistních území.

   Byla to úplně jiná koncepce vnitřního uspořádání státu než za Boleslavova předchůdce. Pokud kníže Václav vojensky porazil některého z dalších českých knížat, jeho území neobsadil a spokojil se s formálním slibem závislosti, která často nebyla po odchodu knížecí družiny realizována. Boleslav si přál pevně ovládnout celé Čechy, zbavit ostatní knížata vlády a dosadit na jejich území knížecí správce. Za vybrané daně by pak bylo možné vybudovat vojsko a zbavit se poplatné závislosti na Sasku. K tomu potřeboval i jednotu v Českých zemích. To se mu povedlo, ať už silou, tedy vojensky, či diplomaticky, tedy vyjednáváním a nabízením výhod podřízení se centrální vládě a jednotnému postupu proti vnějšímu nepříteli.. Tím postupně původní hradní soustava pozbyla svého účelu.

   Hradiště podřízených knížat byla zničena a v jejich blízkosti vyrostla nová správní centra (Žatec, Starý Plzenec, Sedlec, Bílina, Litoměřice, Mladá Boleslav, Kouřim-sv. Jiří, Prácheň, Doudleby). Prostřednictvím této hradské správy Boleslav pevně ovládal a řídil celou zemi. Hradská soustava zanikla postupně během první poloviny 13. století, přičemž k jejímu zániku přispěla především snaha kastelánů a šlechty navázané na tato správní centra dědičně získat soukromé pozemkové vlastnictví. Určitá skupina přemyslovských hradů a kolem nich vytvořených aglomerací si i ve vrcholném středověku uchovala centrální postavení a přerodila se ve vrcholně středověká města.

   To už ale začíná nová epocha knížectví českého. Je nutné i nově vytvořený stát obehnat hrady a vytvořit novou soustavu ochrany hranic. Zde začíná výstavba hradů nazývaných Helfsteiny, či Helfenburgy, tedy hrady pomoci, které měly zastávat pozice hraničních pevností a upozorňovat na případné blížící se nebezpečí. Ty už, ale patřily šlechtě, která území obhospodařovala.

   V každém případě je nutno přiznat, že už první Přemyslovský stát měl velice dobře propracovanou ochranu hranic svého teritoria. Bez toho by totiž nepřežil.

Autor: Vladimír Samiec

 

 

 

Tento článek vznikl na základě požadavku jednoho známého, pro jeho web Hranicari.eu. Jako nadšeného, ale amatérského historika mě potěšilo, že jsem byl požádán o odborný historický článek. Je tedy publikován i na zmíněném webu:

http://hranicari.eu/index.php/555/8-az-10-stoleti

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Já osobně

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář